Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 25.09.2018 08:39:50 

Exotika za pár korun

Quatre Bornes‚ Flic en Flac

 

První den, pondělí 27.10  - jsme se vydali jen tak, bez plavek, na poznání okolí, jak se dopravit na pláž a okouknout pláž samotnou.  První jízda BUSem byla moc zajímavá a bylo nám jasné, že každá cesta bude jiná a o to více interesantní. BUS, který na nás natrefil byl starý, na pohled rozhrkaný, ale vše mělo svůj pořádek.    
viz sekce DOPRAVA.
Cesta vedla na západ a mírně klesala, jelikož Palma, předměstí QB je vlastně  na okraji centrální plošiny. BUS pravidelně projížděl vesničkou BAMBOUS, která byly hodně a hodně zajímavá, a to svou atmosférou.  Projížděli jsme okolo štěrkovny, betonárny, elektrárny - podotýkám, že zrovna toho jsem si všimla tak 3 dny před odjezdem. Tyky jsme mohli vidět vesničku SOS, základní školu, střední školu, chudinskou část, kde byly jen betonové nedostavěné domky nebo plechové boudy, tržiště, supermarket, Hindu templ, stánky s občerstvením i obchody podál cest, které snad neměly žádné okna. Zkrátka "černá díra, temno, a obchod plný zbožím k prasknutí. Od potravin, přeś domácí potřeby až po  oděvy.
Vystoupili jsme, jak jsme spatřili moře. Na každé veřejné pláži najdeme borovicový porost, který tvoří výtečné zastínění před prudkým sluncem. Malé borové šišky nám tak budou dělat společnost po celou dovolenou. To dopoledne jsme prošli po pláži až na samotný jižní okraj Flic en Flac, okolo luxusních resortů až do Wolmaru a pak po asfaltové komunikaci zpět do centra Flacu na BUS.
  
 
Na procházce jsme potkali prvního Čecha. Přijel s českým Neckermanem, a dokonce si pochvaloval i cenu. My zrovna okukovali skůtry k půjčení, ale po zkušenostech s opálením Jirkových rukou v Thajsku jsme spíše chtěli dát přednost autu. On si chtěl úůjčit skútr, jelikož byl sám, tak jsme mu dali pár rad,  on zas nám, co už zde zažil  a pokračovali jsme dál. Už jsme byli taky dost uchození a navíc, Jirka řekl, že si plavky nebere, já si je tedy taky nevzala, tak jsme se nemohli ani osvěžit v moři. nasedli jsme na BUS a vraceli se do Palmy.
K večeru jsme zase prozkoumali cestu z  Palmy, kde jsme bydleli (Palma je předměstí Quatre Bornes) až na samotný severní okraj QB.  Ten den jsme šli brzo do hajan, jelikož únava z cestování se přeci jen dostavila.
Druhý den, úterý  28.10. jsme strávili celý na pláži FeF. Šnorchlování, slunění, podřimování, rozkoukávání se a hlavně pozorování místních lidiček, jejich zvyky.
Večer jsme se opět vydali do centra QB na špacír. Rayen, pan domácí, nás upozornil na místo u Radnice, kde se ten večer konala slavnost Diválí (svátek světla). Většina obchůdků i restaurací byla zavřená a všichni směřovali na náměstí k Radnici. Ten den jsme viděli největší kumulaci lidiček v QB.
   
Hindu chrám v palmě, při odjezdu byl vymalovaný.......zavřené krámky .................................náměstí v QB
   
Hotel ..................................................................náměstí při oslavách Diválí
   
Zdejší Casíno ....................................................nasvětlená hl. třída v QB
   
3.11.2009, pondělí
 
Ráno v 9:15 jsme museli vrátit auto. Na tachometru bylo 3264 km. Najeli jsme celkem 1048 km.
 
 
Konečně zase na pláž. Ranní budíček plechovou miskou, útrata v pekárně 23,- Rp. Posnídat a rychle na BUS za 48,-Rp oba. Pozorování lidiček, okolí, paráda. Cesta uběhne co by dup.
Skočili jsme do Šparu, koupili flašku bílého Rumu nějaké ty drobnosti a hurá k pláži. Ještě jsme si odskočili omrknout hotel Klondaik, kde by mohli být i češi.  Nic moc hotel, malý bazén a pláž samý kámen v moři. Tak jsme si aspoň na recepci koupili známky s Dodem a šli se konečně koupat.
Ten den bylo super. Popíjeli jsme Rum, Jirka šnorchloval a zase přišel se super úlovky. Už jsem to taky nemohla vydržet a dala jsem se na šnorchling. Opravdu to stálo za to. Jen jsem se bála, že mě ty rybky pokoušou. Zbytečně. Viděla jsem žluté, béžové, dokonce i jednoho malého červeného Nemá a pak krásnou sytě modrou malinkou. Nejhorší byl pohled na hejno tmavých hnědých, až černých. Ty se pohybovaly   v korálech a v hejnech, a když jsem se položila na hladinu, jako by na mě všechny koukaly a chtěly všechny najednou zaútočit.  Korály jsem vidla tak zblízka poprvé v životě.  Zase něco jiného. Snažila jsem se i o nějaké mušličky a podařilo se. Sice nic moc, u břehu to už Jirka stačil vysbírat, ale i jeden úlovek se počítá. Místní lidé se zvesela bavili, odpoledne jich přibylo ještě víc, muzika, grilování, čína ……Moc se nám zpět nechtělo, tak jsme  zase začali uvažovat o autu.  Stavili jsme se do místní cestovou, kde nám autíčko nabídli o 200,-Rp levněji s full pojištěním, zkrátka klasika. Dokonce mělo hezčí interiér, bylo modré a …. Mělo automatickou převodovku.  Objednali jsme si ho na další 2 dny. Automat je dobrý, pokud člověk není zvyklý Cesta zpět BUSem připitého Jirku dost uspávala a hlava mu padala. Tak jsem občas do něj šťouchla, aby neusnul moc tvrdě. V cukrárně- pekárně jsme si ještě koupili nějaké zákusky jako mlsku po večeři.
Den uběhl jako voda. Jirka si ještě prohlíží svou nožku. Má v ní totiž bodlinky. On vlastně dokáže nemožné. Boty do vody máme, ale i tak tam nějak špatně šlápl, noha se mu prý zvrtla  a přes to pogumované plátno bot se mu do nohy zabodlo tak 11-12 bodlinek. Jelikož mám z bodlinka své zkušenost z Kréty, kdy jsem ještě tam 5 vytáhla a 3 si dovezla domů. Nejlepší recept je, namočit do horné vody, špendlíkem okolo rozpíchat a pinzetou vytáhnout. Tu jsem ovšem neměli, tak jsem zkoušela bodlinky vypíchat špendlíkem. To byla legrace, chudák Jiříček.  Rychlá večeře a hajdy na kutě.
                          
4.11. úterý
Jirka připečený na zádech ze šnorchlování, bodlinky stále v noze. Snídaně 22,-Rp. Včera mi praskla na plavkách umělohmotná sponka. Sice udělat uzlík není problém, ale ležet na zádech a na uzlu, není nic příjemného. Tak jsme si řekli, že se po včerejším slunění si zajdeme na nákupy do centra QB, na trh a zkusit sehnat napínátko na vršek na plavek.  Jirka pajdá, přeci jen ho to kvantum bodlinek píchá jak čert. Došli jsme na tržiště. Klasika. Oblečení, ptákoviny , ale nakoupili jsme nějakou zeleninu a zase několik „čudlíků“ po 10,-Rp. Musím říct, že ty na QB tržišti byly ty nejlepší. Na oběd jsme si koupili kuřecí řízky, prošli obchoďák, kde byla i prodejna Tuperware, elektro, mobily a tak. Najít nějakou galantérii sice nebyl problém, ale napínátko na plavky nikde. Už jsem se rozhlížela po nových plavkách, ale taky nic. Nakonec jsme měli štěstí na takový mrňavý krámek, kde měli  na 10m2 asi 50 m3 zboží. Majitel byt Ind, který hledal, hledal, nemohl najít… už jsme děkovali a že jdeme. Ale on nenesena, že má.A měl. Byl tak úslužný, že nechtěl jen prodat, ale i přímo vyměnit. Sice se mi to moc nelíbilo, chtěla jsem si to napasovat sama, ale byl neodbytný, jako každý správný obchodník. A cena za sponku a práci – po 15 ti minutách? 10,-Rp. Šok. Za 5,- Kč přibližně.   Tak jsme mu dali 30,- Rp a on byl chudák v těžkém šoku, že se z něho stane boháč. J
Odpoledne jsme se jen tak poflakovali, snažili se usnout, jelikož pes od sousedů měl asi taky siestu.
Večer jsme si udělali procházku do centra a zpět, poseděli a popíjeli na terásce a pozdě v noci  šli nynuškat.
 
5.11. středa
Budíček 6:30, snídaně, 2x sprchlo, cesta a pobyt na pláži, šnorchling, slunění. Nákup v Intersparu: mj. bílý rum Green Island.
Odpoledne  si přebíráme auto. TM: 45076 km.Tím pádem můžeme zůstat na pláži a zase se kochat západem slunce. Je dost času, tak jedeme okouknout pláž Tamarín. Musím říct, nic moc. Před Tamarínem je velký obchodní komplex, kde se zase stavujeme nakoupit ty nejnutnější potraviny a pití.  Nejsme sami, kdo na něj zase čeká. Na pláži je i večer živo, mladí a starší, muž na koni, děti….. Idylka. Našim dalším krásným modrým automatem Hyunday Atos jedeme do QB. Asi je to pro domácí trochu překvapení, ale už jsme pohodlní a spokojení.
 
Na foto se zatím těšte
TOPlist